Pěstování aloe v domácnosti a péče o tyto sukulenty

Obecné zásady správného pěstování

Aloe je subtropická rostlina, kterou můžete koupit v zahradnictví, v květinářství nebo dostanete darem odnož. Lze ji celkem snadno pěstovat i v našich podmínkách. Není však odolná vůči mrazu a proto ji pěstujeme jako pokojovou nebo přenosnou kbelíkovou rostlinu.

Jednoznačná odpověď týkající se správného pěstování aloe však neexistuje. Je tomu tak proto, že aloí vhodných k pěstování v domácích podmínkách je velké množství a ty jsou přizpůsobeny široké škále klimatických, půdních i geografických podmínek. Obecně lze však říci, že požadavky celého rodu Aloe jsou:

• dostatek světla;
• teploty neklesající pod 5°C (0°C)
• propustný, minerální, nejčastěji pH neutrální substrát;
• střídmá až velmi mírná zálivka.

Pěstování aloe a výběr vhodného stanoviště

Aloe, jakožto zástupci sukulentů, vyžadují poměrně hodně slunečního svitu a to i v zimních měsících. Ideálním řešením je pěstování aloe v celoročně provozovaném, v létě dobře odvětraném skleníku. V zimě by se ve skleníku teplota měla pohybovat okolo 12-18°C pro rovníkové a madagaskarské druhy, respektive okolo 10-12°C pro ostatní aloe. V létě by měl být skleník vzdušný s přístupem čerstvého, proudícího vzduchu. V tomto období je potřeba dbát na specifika konkrétního druhu Aloe. Například Aloe polyphylla nebo trávovité Aloe nuttii vyžadují letní teploty nejvýše okolo 25°C. Některé druhy vyžadují plné slunce, jiné snesou i částečný mírný polostín.

V případě pěstování aloí jako pokojových rostlin je potřeba zajistit přes zimní období dostatek světla například umístěním aloe přímo u okna na širokém parapetu nebo ve verandě či světlé chodbě. Zde však teplota nikdy nesmí klesnout pod bod mrazu.

Některým, zejména jihoafrickým druhům, prospívá letnění. Tyto druhy tedy můžeme umístit ven na chráněné venkovní stanoviště, neboť vítr by mohl květináče převrátit a rostlinu polámat. Počátek letnění se ale nesmí neuspěchat, neboť přízemní mrazík by mohl rostlinu nenávratně poškodit. Velký počet aloí lze takto letnit i na balkóně či terase.

Obecně však platí, že většina aloí je prostorově náročných, s čímž se musí počítat. Velikost rostlin se liší od konkrétního druhu aloe a zde je třeba vybírat podle možností pěstitele. Vlastnit vzrostlou Aloe vaombe nebo bujně keřovitě rostoucí Aloe kedongensis je přepych, který je dopřán pouze majitelům velkých skleníků nebo v zimě vytápěných zimních zahrad. Většina milovníků aloí se musí spokojit se středně vzrůstnými, málo odnožujícími nebo jen drobnými druhy. Pro pěstování v bytě jsou nejvhodnější drobnolisté druhy jako Aloe rauhii, A.saundersiae, A.droseriodes a další.

Níže přikládám video z Královské botanické zahrady v Sydney (Austrálie, 2), kde se pěstování aloe intenzivně věnují. Ve videu uvidíte sami v jakých tvarech a velikostech se aloe pěstují a v jakých barvách kvetou.

Vhodný substrát

Úspěšné pěstování sukulentních rostlin má specifické nároky i na pěstební substrát. Pokud nechcete, aby rostlinka jen živořila a měla minimální přírůstky, měla by mít propustný substrát. Substrát by měl tedy rychle vodu přijmout a zároveň přiměřeně rychle vysychat.

Komerčně dostupné substrátové směsi pro pěstování středomořských rostlin nebo kaktusů jsou většinou použitelné i pro přesazování a pěstování aloí. Takovýto substrát často obsahuje světlou rašelinu, písek, kůrový humus, jíl, pemzu a Liadrain.

Pokud chcete aloím přilepšit, můžete tuto směs doplnit o perlit (1 díl perlitu/3 díly substrátu) a Osmocote exact standard 16-18 (2-3 g/litr substrátu). Pro rostliny rostoucí na vápenci přidejte do směsi navíc 1 díl drceného vápence, nejlépe frakce 0,3-0,5 cm.

Při výsadbě nebo přesazování dbejte na zajištění dostatečné drenáže, tzn. spodní 2-3 cm výšky květináče vysypejte praným kačírkem (frakce 0,5-0,8 cm). Pokud chcete, můžete po výsadbě aloe kačírkem vysypat i horní vrstvu, která bude sloužit k dekoraci. Dbejte jen na to, aby použitý kačírek neměnil pH substrátu, tzn. že drcený vápenec by v tomto případě byl vhodný jen pro aloe rostoucí na vápencích, zatímco pro ostatní aloe je tento materiál nevhodný.

Zálivka

Zálivka sukulentních aloí nemá přesná pravidla a řídí se citem a zkušenostmi pěstitele. Jsou taxony, kterým neuškodí ani každodenní zálivka (Aloe arborescens), ovšem jediná nesprávná zálivka u hlízovitých nebo cibulovitých aloí (Aloe bulbicaulis) tyto rostliny pravděpodobně zahubí. Většina aloí pochází z oblastí, kde prší jen po krátké období roku. I u druhů tolerujících více vody by substrát neměl být trvale mokrý. Zalévat by se tudíž mělo až po dokonalém vyschnutí substrátu po předchozí zálivce, což platí zejména při domácím pěstování. Nezapomeňte, že rostliny jsou schopny poutat i vzdušnou vlhkost a u subtropických rostlin to platí dvojnásob. Není tedy potřeba před odjezdem na dovolenou dělat z aloe rostlinku bahenní nebo ještě hůře vodní.

Málokterý sukulent zahyne na nedostatek vláhy, většina z nich skončí na přemíru pěstitelské péče a nadbytek vody.

Škůdci

Rostliny rostoucí ve volné přírodě jsou méně napadány různými chorobami a škůdci než aloe pěstované jako pokojové nebo přenosné kbelíkové rostliny. Při podzimním poklesu teplot a/nebo při vyšší vzdušné vlhkosti se mohou objevit houbová onemocnění listů. Může se jednat o pravou plíseň, skvrnitost či rez. Většinou se jedná jen o kosmetickou vadu pěstovaných rostlin, která nemá fatální následky. Přesto je zde zapotřebí účinně aplikovat vhodný fungicid. Z živočišných škůdců se můžete na aloích setkat s kořenovkou nebo vlnatkou, méně často pak s mšicemi, sviluškami nebo třásněnkami. Zde se doporučuje použít vhodný akaricid nebo insekticid s pravidelným střídáním typu aktivní látky v použitém postřiku.

Problematice rozmnožování aloí se bude věnovat některý z příštích článků. Jestliže Vás zajímá historie pěstování aloe, přečtěte si úvodní článek pod názvem Lékař v květináči: Nejen o historii Aloe vera. Pokud se Vám tento článek líbil, sdílejte jej se svými přáteli a přihlaste se k odběru novinek.

Příspěvek Pěstování aloe v domácnosti a péče o tyto sukulenty byl čerpán z webových stránek mujzivotsaloe.cz.